give up....
Nemůžu nikomu říct, že ho miluju. Musím být pořád opatrná, už nemám komu říct jak se cítím protože ten jediný člověk, který mě chápal je mrtvý... A další, kterému věřím já, tak jako nikomu jinému nevěří mně... Jsem už unavená z neustálého boje o to, aby mi věřil, z boje, abych s ním i takhle mohla být co nejdřív a co nejdéle můžu... ani to ale nevidí...
Brobděné noci, co na něj myslím...těch slz když si připustím, že nikdy nemůžeme být spolu...
Všichni se mně ptají, co se to se mnou děje... že se se mnou můžou normálně bavit, že se víc směju... ale kdybych jim něco řekla...
Teď vím, co to znamená opravdová samota...